Parmy na Vltavě

Parmy na Vltavě

Jak jsem se dostal do “parmového ráje”

 

Parma je podle mě nejkrásnější ryba a já jim úplně podlehl. Nádherná, elegantní, bojovná a nevyzpytatelná. Spoustu let se snažím přijít na nástrahu, která by vždycky zafungovala, nebo alespoň abych měl šanci, ale zatím marně. Vždycky, když na něco přijdu, to dvakrát, třikrát, pětkrát zafunguje a potom šlus. Tak zase něco vymyslím, už už si myslím, že mám vyhráno a – bohužel, nic. Jednou milují sýr, podruhé rákosníky, potřetí halibutí pelety, potom vagón červů, a tak pořád dokola. Jednou musím krmit ostošest, podruhé pouze krmítko plné červů, potřetí všechno cpu do “pévéáčka”, prostě mazec. A to je naháním po celé republice, bydlím na “Jižňáku” a všude to mám “dvě kila kousek”,  snažím se jim přijít na “kloub”. Ale jsou to jenom ryby, a zatím nade mnou na plné čáře vyhrávají….

 

 

 

A najednou telefon od kamaráda Lukáše: Jirko, u nás na Jihu jdou parmy, jestli máš čas, přijeď si zachytat. Ráno se sejdeme na benzínce…..Nezaváhal jsem ani minutu, co minutu, ani vteřinu. JEDU!!!! V osm jsem z práce doma, okamžitě balím nejdůležitější věci, pár krmidel, háček, návazec, dlouhý podběrák, podložku, dva klacíky, stojánek, krmení, papíry, červíky. Natahuji budík/mobil na čtvrtou ráno, přece jenom kafíčko, snídaně a ranní hygiena je důležitá. Koukám na předpověď a dole na jihu má pěkně mrznout, tak raději vyrazím o hodinku dříve, abych dojel bezpečně. Na hromádku si připravuji všechny věci na sebe, abych byl ráno jako myška. Usínám a v duchu si naposledy opakuji, co všechno s sebou, abych nic nepodcenil. Zavírám oči a okamžitě jsem v limbu. Sotva dopočítám třitisícovou ovečku, už na mě řve budík, abych vstával. Vyskakuji z postele, dávám kafe a jdu na balkon zjistit teplotu. Samozřejmě jsem tak “potichu”, že budím moji drahou maminku, která mi spílá v nějaké “nesrozumitelné” řeči, kterou se raději nesnažím přeložit, a tak raději urychluji odchod a snažím se vypadnout co nejdříve. V Praze je nula, ale na autě mám škraloup a tam musím oškrábat skla a trošku zahřát auto. A jejda, nechal jsem doma svačinu, nevadí, u benzínky si koupím jako vždycky bagetu, kafe a sušenku. Jen jsem odbočil z dálnice na Tábor, mlha a teploměr ukazuje mínus tři stupínky. Dávám nohu z plynu a zrovna míjím kamion ve škarpě, kolem četníci a brzy tu bude slušná kolona. Zpomaluji a navigace mi říká, že mám v klidu čas. Přede mnou jede sypač a velmi silně solí, tak ho raději předjíždím, za což se mi odvděčí velmi silnou vrstvou soli na přední sklo. Paráda, chvilku trvá, než se sůl rozpustila v mojí směsi z ostřikovačů. Paní v navigaci se se mnou moc nemazlí, protože vždycky když to nejméně čekám, na mě něco zařve, až se leknu. Hlavně se jí nelíbí padesátka v obci…..

 

 

V Budějicích jsem se trefil do červené vlny a dopravní zácpy, ale i tak přijíždím k benzínce skoro na čas. Za pár minut přijel i Luky se svým kámošem a tak dál zavírám hubu uřvané paní a jedu za ním. Za pár minut jsme na místě. Všude kolem sníh, teploměr ukazuje mínus čtyři stupínky a já z toho nejsem zrovna odvázaný, protože budou zamrzat očka. No, uvidíme. Dooblékám si věci na sebe, vyndavám nejnutnější, co bych asi tak mohl u vody potřebovat, protože nás čeká slušná procházka k vodě a vyrážíme.

 

 

S krmením si nijak hlavu nelámu, namáčím trošku hrubého “tétéxka”, pytlík slané řeky, pytlík sýrového parmového krmení a trošku anglické vločky. Než jsem si stačil připravit pruty, postavit stojánek a upravit si sezení, mám namícháno a znovu dovlhčuji krmení. Voda je pěkně studená, doufejme, že to rybám nebude nijak vadit. Začínám dole s dvanáctkou fluorinem a asi osmdesát dlouhým fouskem, tři bílé zavírám jedním červeným červíkem a do krmení přidávám malé peletky.

 

 

A začaly se dít věci…Dvě minuty a přišel se vyfotit slušný tlouštík, další dvě minuty a první parmička. Za ní druhá, třetí, čtvrtá…Připadal jsem si jako v nějakém parmovém ráji. Všichni jsme chytali a kolikrát byly na břehu tři ryby najednou!!!! Stačil na to úplně jeden klacík…prostě paráda!!!!

 

 

 

Bavíme se, taháme rybu za rybou a vůbec nesledujeme čas, který neúprosně letí. Navzájem si fotíme ryby, a já jsem jako v ráji. Trefili jsme se mojím miláčkům do chuti, a kdyby kolem vypukla třetí světová, tak bychom si toho ani nevšimli. Nádhera!!! Jedna parmička je hezčí než druhá….A že je kolem nula, mrznou nám ruce, je úplně jedno….

 

 

Kolem čtvrt na pět se setmělo a tak musíme pomalu balit. Nikomu se nám nechce, ale musíme. Kluci jsou “domácí” a jsou za půl hodinky doma, ale já to mám přes dvě hodiny…Škoda. Tak balíme a loučíme se s vodou. Ve čtyřech jsme dostali do foťáku něco přes šedesát ryb!!!!A to je opravdový MAZEC!!! Nejraději bych přespal v autě a ráno si dal repete. Ale bohužel nemůžu, čekají na mě děti v kroužku….Tak vodo díky, zase jindy.

PERUN

 

Načítám, prosím vydržte...